Chapter Text
Miroslav Trojan
Novoměstská 3
Praha-západ
Česká republika
Mirek zíral na adresu na dopise doručeného do poštovní schránky klubovny. Úhledné, čisté písmo, mu bylo velmi povědomé, tak povědomé, že ho až zabolelo u srdce nostalgií.
Jiří.
To písmo patří Jiřímu, tím si je mladý skautský vedoucí téměř jist. Neviděl toto písmo téměř sedm let, od té doby co Jiří odjel do Oxfordu na univerzitu. Poté již s ním nebyl v kontaktu, protože neměl jeho adresu ani telefonní číslo. (A/n: just deal with me here guys)
Co mu asi Jiří, jeho blízký druh (ano, i po událostech na druhém táboře u Vydří říčky, i když jejich přátelství nebylo přesně stejné jako dříve) z dětství, a jeho první pořádná (neopětovaná) láska, chce teď?
A jak zjistil adresu jeho nynější klubovny? (Ano, Mirek ví, že rychlý Google search mu to pravděpodobně vyplivl přibližně za dvě sekundy, když si uvědomíme, že jména vedoucích oddílů a také adresy kluboven jsou na webových stránkách oddílu. Stále ho ale těší, že by Jiří tento veleobtížný úkon provedl jen pro něj. Let him have this guys pls.)
Zíráním na zavřenou obálku to však nezjistí, to si Mirek uvědomil. A tak vstal, rychlým krokem přešel již prázdnou klubovnu oddílu sedmdesát tři, a rozsvítil lampu, aby na dopis dobře viděl.
Znovu se usadil, a vytáhl žiletku, kterou u sebe nosil ještě od té doby, co otvíral Ondrovi zapečetěnou obálku. Byla už za ty roky značně otupená, ale pro Mirka symbolizovala osvobození, a tak ji doteď používal k otvírání dopisů. (A/n: nemám tušení jak dlouho vydrží taková žiletka… pls don't kill me lol)
Vytáhl papír z obálky, a hned se podivil nad vzhledem dopisu. Na rozdíl od úhledně napsané adresy byl tento text značně poškrtaný, a písmo vypadalo roztřeseně. Přímo z něj čišela nervozita a nejistota. V jednom místě pisatel přešel z propisky na tužku.
Papír se také zdál značně pomuchlaný.
Mirek jej dlaní uhladil, a začal číst.
Nejdražší Mirku
Drahý
Ahoj Mirku!
To je překvapení, co? Asi jsi ani nečekal, že bych si dovolil po tak dlouhé době vůbec napsat. Nedivím se Ti. Nikdy jsem nebyl tak odvážný, upřímný, a rozhodný jako Ty. Ani nevíš, jak jsem tyto vlastnosti u Tebe obdivoval.
Nejprve bych se ti rád omluvil za svůj uspěchaný odjezd, a za to, že jsem Tě po šest let a devět měsíců tak dlouho nekontaktoval. Ani nedoufám, že mi tuto moji další zradu odpustíš jako jsi to udělal posledně. (To už je potřetí, co jsem Tě zradil, že?) Takovou milost si od Tebe nezasloužím.
Výmluvy Ti sem psát nebudu, ani žádné nemám. Pokud budeš moc chtít, tak se Ti své důvody pokusím nějak vysvětlit, ale nebude to stát za nic.
Ale teď k věci.
V listopadu přijedu do Prahy. (Tady text přešel na tužku) Omlouvám se za psaní tužkou, ale dopsala mi propiska, a náhradní mám v pokoji, kde se teď Joska s Přemou líbají, takže… nechce se mi tam chodit. Snad to po mně přečteš. Musím to napsat rychle, dokud k tomu mám odvahu.
Takže, přijedu do Prahy. Dělám teď s kostýmy u jedné divadelní společnosti, a v listopadu budou hrát v Národním divadle.
Chtěl jsem se zeptat, zda by ses se mnou nechtěl někdy vidět? Pozval bych Tě někam na pivo, nebo, pokud nepiješ, na kávu. Samozřejmě nemusíš přijmout, jen jsem měl ten nápad.
Pokud se se mnou vůbec chceš ještě bavit, můžeš mi poslat odpověď na přiloženou adresu. Přikládám taky známku.
Tvůj oddaný kamarád,
Jiří Horák z Devadesátky
PS: Joska s Přemou se mnou v listopadu přijedou taky, ale říkali, že Tě nechtějí k setkání nutit.
PS #2: To oni mě donutili Ti konečně napsat. Argumenty, že ode mě chceš slyšet asi stejně jako od nich (čili vůbec), nechtěli vůbec slyšet. Vyhrožovali, že pokud se konečně nepochlapím a nenapíšu Ti, vyspí se spolu v mé posteli. Jejich odhodlanost tuto pohrůžku vykonat raději nechci testovat.